Tak jsem dnes přemýšlel o tom, jak jsem na tom s kamarády. V první řadě se musím přiznat, že "kamarád" je pro mě poměrně dost úzký pojem. Je to pro mě člověk, kterému můžu říct v podstatě cokoliv a on to dokáže pochopit a nějak zpracovat. Dá se mu svěřit tajemství, můžu se na něj spolehnout i v zásadních věcech. Všichni ostatní jsou pro mě známí. Tím pádem je jasné, že moc kamarádů nemám. O to víc si ale cením těch, které mám.
Přemýšlel jsem také o tom, co mám se svými kamarády společné. Každý z nich je jiný. Můj nejlepší kamarád je typický geek. Jedna z kamarádek pochází ze stejné vesnice, jako já a taky nesnáší ty lidi, kteří s námi sdílejí stejné poštovní směrovací číslo. Navíc také studuju vysokou školu v Praze. Pak je tady další kamarádka, která není moc sebevědomá, i když si na to snaží vcelku úspěšně hrát. V podstatě si ale myslím, že se sebou není moc spokojená a vylévá si to na jiných lidech. A pak je to další kamarádka, kterou znám krátce, ale už teď ji mám hodně rád. Je mi podobná tím, že je taky trošku "divná". Sleduje podobné filmy a seznámila mě s CocoRosie, za což jsem jí vděčný, protože mě ta dvojka opravdu pohltila. Stačí se podívat na můj profil na Last.fm, pokud mi snad nevěříte.A co mají ti lidé společného? V podstatě nic. Jen je mám všechny opravdu rád a jsou pro mě moc důležití. A také jsou mi podobní v tom, co jsem o nich řekl. Vzájemně by si asi moc nerozuměli, se mnou si rozumí. Doufám, že až budu jednou starý a vrásčitý děda nad hrobem, kterému doktorka bude vykládat o léčbě olšanským bahnem, budou to stále moji kamarádi.
