Našel jsem pár starších básniček někdy z doby, kdy jsem chodil na střední školu a chtěl je sem dát. Z dnešního pohledu se mi nezdají nic moc, ale snad se budou líbit. Tady je první z nich:
Každý může změnit sebe,
když projeví víru v nebe.
Stačí věřit v dobrý konec,
zazvoní nám k němu zvonec.
Co však po nás světu zbyde?
Tělo, co si v hrobě hnije.
Musíme žít dobře tedy,
zahodit pryč všechny hněvy.
Musíme být lidé milí,
ne pitomci pošetilí.
Chceš-li odvést dobrou práci,
než ukončíš tuhle štaci,
staň se dobrým člověkem,
zameť hezky se vztekem.
Vyser se na haldy prachu,
shnijem všichni jednou brachu.
Pýcha ta ti na nic není,
pyšní lidé také tlejí.
Zploď pár dětí, miluj ženu,
máš svou práci odvedenu.
Tělo schová hlína tmavá,
duši čeká v nebi sláva.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat