Dva kopečky s údolím,
co dlaněmi ledvá ulovím.
Na kopečcích věžičky,
co rády mají jazýčky.
Rty je hebce laskají
A v údolí hráze trhají.
Pak rty místečka níže hladily,
by to údolí zatopené schladily.
To údolí je plné vláhy,
je přeplněné vodopády.
Však přesto žhne jak výheň rudá,
branka pod náporem puká.
A údolí se otvírá,
když jazyk do něj zavítá.
úterý, září 02, 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat