Do téhle holky jsem byl kdysi platonicky zamilovaný. Těm, co mě znají to asi připadá divné, co? ;)
Já chci Ti lásku vyznat,
své city Tobě přiznat.
Mám se snad za co stydět?
Já nechci víc, než Tě vidět.
Tvé vlasy, jako schody do nebe,
Tvé oči, modré brány do Tebe.
Tvůj úsměv co srdce povzbudí,
Tvá ňadra, co touhu probudí.
Tvůj krásný klobouk černý,
Tvé rty ten poklad věčný.
Já zapomenout nedokázal
a Tobě bych teď jenom vzkázal,
že nemocí tou já trpím stále,
nemohu ji snésti dále.
Mé srdce bolem praská,
Tou nemocí je láska.
úterý, září 02, 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat